O pokladu na Džbánu
Hrad Džbán prý dal postavit někdy na počátku 15. století pan Beneš z Kolovrat. Byl to krutý a nelítostný pán. Využil husitských bouří a postavil si hrad na královském majetku, aniž by k tomu dostal svolení. K poddaným se choval nemilosrdně. Utiskoval všechen lid v okolí hradu´, že se mu brzy dostalo nelichotivé přezdívky " Svině".
Když se bouřlivé poměry v království uklidnily a opět nastalo v zemi právo, byl zpupný pan Beneš přinucen vydat Hrad Džbán koruně. Tehdy už byl ale starý a nemohoucí, takže ještě než stačili královští úředníci hrad převzít, Beneš z Kolovrat umřel. A protože byl po celý život zlý a jeho svědomí bylo obtěžkáno mnoha zločiny, byla jeho duše odsouzena hlídat v podzemí džbánského hradu naloupené poklady a čekat, až ji vysvobodí hodný a poctivý člověk. A tak Benešova duše bloudila v podobě bílé paní po hradišti i po okolních vsích, zjevovala se ve dne i v noci a marně hledala svého osvoboditele.
Již dávno se změnil pyšný hrad Džbán v ruiny, když sem začal se svým stádem chodit pomocník obecního slouhy ze Lhoty pod Dždánem. Nejčastěji pásl vepře na tzv. Lhotských rovinách. Jednou pasáček zpozoroval, že právě, když ve Lhotě zvonili poledne, vyběhla z jeho stáde jedna svině a pádila ke zřícenému hradu. Mládenec ihned spočítal svěřené kusy a ke svému údivu zjistil, že mu nechybí ani jeden vepř. Bylo mu to divné, a tak si řekl, že si dá příští den větší pozor. Jak si předsevzal, tak učinil. Příští poledne obcházel nenápadně svoje stádo a počítal ho. Bylo v něm o jeden kus víc, než koli jich dostal dole ve vsi. Zbystřil pozornost a ejhle! Přesně v pravé poledn se opět jedna sviňka oddělila a prchala k hradišti. Pasáček neváhal a rozběhl se za ní. Už jí doháněl, když svině najednou zmizela, jako by se do země propadla. Bylo to v místech, kde zbytky někdejší hradní věže byly obrostlé hustým smrčím a chvojím.
Pasáček nikomu nic neřekl a rozhodl se, že záhadě přijde na kloub. Druhý den nechal stádo na pastvinách a ještě před polednem odešel do zříceného hradu. Tady se ukryl v houštině při věži a čekal. Za chvíli se ozvalo ze Lhoty zvonění. Bylo přesně poledne. Najednou se rozhrnulo křoví, z něho vyběhla ona záhadná svině a vklouzla nenápadným otvorem ve zdivu do podzemí. Mládenec si dodal odvahy a sešplhal za ní. Po několika metrech se ocitl v rozlehlém sklepení, které bylo naplněné bohatstvím nesmírné ceny. Všude byly rozloženy bedny a sudy plné šperků, zlaťáků a drahého kamení.
Vyděšený pasáček se rozhlížel, kam zmizela svině. Nikde po ní nebylo ani památky. Najednou, kde se vzala , tu se vzala, objevila se před ním bílá paní. Zadívala se na něho, usmála se a řekla: " Dobře mi paseš mou sviňku a proto se ti bohatě odměním. " Vzala ho za ruku a odvedla k jednomu sudu, který byl až po okraj naplněný penězi. Vybídla ho, aby si jich vzal hrst. Když to udělalal, pravila neznámá paní: " Také zítra a kdykoliv příště sem můžeš v poledne přijít a vem si plnou hrst peněz z tohoto sudu. Až je všechny vybereš, budu osvobozena ze svého prokletí a tobě se povede dobře. Neber však peněz nikdy více než jednu hrst. Kdybys neposlechl, bylo by se mnou zle, ale s tebou ještě hůře. " Na to bílá paní zmizela, aniž jí mohl pasáček poděkovat. Dal tedy peníze do kapsy, vyšplhal se ze sklepení a vrátil se ke stádu.
A tak chodil mládenec denně do zřícenin hrsdu pro peníze. Pořídil si pěkné oblečení a leckdy také utratil nějaký ten peníz v hostinci. To vše neušlo pozornosti slouhové, která marně přemýšlela, kde se pomocník jejího muže tak vzmohl. Proto na něj jednoho dne uhodila, odkud že má tolik peněz, že si tak pěkně žije. Dlouho se mladík vytáčel, až nakonec kápl božskou. Řekl jí, že si zlaťáky šetří , aby si mohl později koupit nějaký ten statek a stát se vlastním hospodářem. Lakotná slouhová na něho začala naléhat, aby jí také přinesl trochu peněz, když jich je ve zříceninách tolik. Po dlouhém přemlouvání pasáček nakonec svolil a slíbil, že jí příště také nějaké peníze přinese.
Když si vzal v nejbližší poledne hrst zlaťáků pro sebe, rozprostřel na zemi zástěru, kterou mu slouhová dala, aby do ní nabral peníze také pro ni. Sotva však sáhl do sudu, zjevila se náhle bílá paní a pravila přísným hlasem: " Zklamal jsi mne, nehodný! Neuposlechl jsi mou radu! Tím jsi překazil mé osvobození a sebe uvrh do záhuby! " Na to tajemná paní opět zmizela. Kde se vzala, tu se vzala, stála před vyděšeným pasáčkem rozzuřená svině, nabrala ho prudce na rypák, vynesla ze sklepa a mrštila jím dolů z hradu. Zle potlučený mládenec dopadl na džbánské úbočí, kde ho našli pod samotu U Klátilů. V horečkách ho odnesli do pastoušky ve Lhotě pod Džbánem, kde pasáček krátce na to, na mnohá vnitřní zranění zemřel.
Obdobná pověst se vypráví s malými obměnami také o mutějovském pastýři. Ten prý pásával pod Džbánem, když do jeho stáda přiběhla z hradních zřícenin černá svině. Také ta odbíhala každé poledne na hrad. Když jí pastýř hledal, setkkal se tam s bílou paní. Ani on nedbal jejího příkazu a vzal si více zlaťáků než směl. Sama zklamaná paní ho potrestala tak, že ho shodila za Džbánu do údolí, kde zůstal U Klátilovy samoty ležet mrtvý. Od té doby prý u samoty nerostlo ani obilí, ani tráva.
Podle vyprávění lhotských starců mnoho lidí z této vesnice věří, že je poklad ve džbánském podzemí ukryt dosud. Leží prý kdesi ve sklepení pod bývalým hradem. Přístup k němu je volný jen o Velkém pátku, když čte kněz v mutějovickém kostele pašije. Jeden z lhotských sousedů se vypravil skutečně na hrad Džbán, aby zde počkal na okamžik, kdy se objeví vstup k vytouženému pokladu. Položil se na nádvoří na vhodné místo, odkud měl rozhled po celém hradišti a čekal na začátek pašijí. Když konečně ona chvíle nastala, otřásla se najednou země, ale k překvapení souseda se neotevřela. Znenadání se na nádvoří vřítila zdivočelá černá svině a nabrala ho na rypák. Soused letěl několik metrů vzduchem, než dopadl s řádným žuchnutím na zem. Okamžitě se sebral, nerozhlížel se napravo ani nalevo a prchal domů, co mu nohy stačily. Oddechl si teprve až když byly džbánské ruiny z dohledu.
Také jistý chasník z Mutějovic šel o Velkém pátku na Džbán, aby tu pátral po ukrytém pokladu. Skutečně se prý dočkal chvíle, kdy se v rohu nádvoří otevřela země a on mohl sestoupit do rozlehlého sklepa naplněného nesmírnými poklady. Chasník, omámen takovým bohatstvím, spráskl ruce údivem a zvolal: " Pane bože, to je peněz! " Netušil ale, že se při spatření hledaného pkladu nesmí mluvit. Než mu došlo, co se děje, zavřel se za ním vchod do podzemí, kde musel chasník setrvat celý rok. Po roce se zase o Velkém pátku otevřel vchod do podzemí a mladík vyběhl opět na světlo boží. Jak mohl nejrychleji, pospíchal domů do Mutějovic. Tady ho však čekalo nemilé překvapení. Protože od chvíle, kdy odešel, uplynul celý rok, byl již považován za mrtvého. V podzemí potom vyhubl a změnil svou podobu tak, že ho nikdo nepoznal a nikdo se k němu nehlásil. Zármutkem z toho a z utrpení, prožitého mezi poklady ve džbánském podzemí, se chasník roznemohl a za několik dní zemřel. Jak je vidět, pověsti se shodují v tom, že džbánský poklad zatím nikomu štěstí nepřinesl.
