O kounovském raráškovi
Jednou v neděli šel syn kounovského podruha, který pracoval v lese, do myslivny na Rovinách otci pro týdenní mzdu. Domů se vracel až po poledni pěšinou, vedoucí z Rovin po stráni ke Kounovu. Po levé straně se vypínal vysoký les, vpravo bylo husté mlází. Najednou chlapec před sebou uviděl velikého bažanta ohnivých barev. Vyšel z vysokého lesa a zamířil zvolna přes pěšinu do mlází, v němž po chvíli zmizel. Když hoch došel na místo, kudy ji bažant přešel, zastavil se, sehnul se a pátral, zda ho někde nespatří. Skutečně ho zahlédl v houští, kde nehybně seděl, maje schovanou hlavu pod smrčkem. Chlapce napadlo, že by mohl bažanta chytit, když se k němu nepozorovaně připlíží zezadu. Už, ho měl na dosah, když se bažant náhle prudce vznesl nad mlází, aby do něho zapadl o kus dál. Chlapec jako by zaslechl podivné zachechtání. Velmi se ulekl, protože si myslel, že se v lese za nějakým stromem ukrývá hajný a tajně ho pozoruje. Vzal nohy na ramena a pádil k domovu.
Cestou se mu ale vše v hlavě rozleželo. Hajný ho přece nemohl vidět, protože mlází bylo velmi husté s bohatým podrostem. Jak se mu tak honily myšlenky hlavou, zaslechl za sebou opět podivný chechot. Poznal, že to není obyčejný lidský smích. Zachvátila ho hrůza a upaloval z vršku tak rychle, jak jen dokázal. Sotva se přiřítil domů, všechno hned pověděl otci. Ten se mu ale vysmál a řekl, že je pěkný strašpytel.
Den na to, když byl podruh opět v lese na práci, vypravoval se smíchem hajnému, co se přihodilo jeho synovi. " Nesmějte se, " řekl hajný. " Váš chlapec se nemýlil, viděl a slyšel dobře. To není bažant, ale rarášek, pravý ďáblík. Zastřelit jej není možné, už několikrát jsem na něj vypálil, ale pokaždé jsem chybil, což se mi jindy nestává. A vždycky jsem slyšel jeho škodolibý smích. "
V lesích na Rovinách bývaly na jaře a na podzim pořádné hony. Toho roku pobýval na Rovinách v myslivně revírníkův příbuzný - kaplan z jižních Čech, který se chtěl zúčastnit jednoho z chystaných honů. Revírník o něm věděl, že je velmi špatný střelec, ale nemohl jeho žádost odmítnout. Svěřil ho tedy do péče hajného, který měl jít vedle něho a dávat pozor, aby se mu něco nemilého nestalo. Kaplan střílel velmi špatně jako kounovští sedláci, kteří byli na hon také pozvání, takže se hajný nepřestával potutelně usmívat do vousů.
Hon se vydařil, střelci i honci se spokojeně vraceli do myslivny, kde byl připraven dobrý oběd. Hajný šel, jak měl nařízeno, v kaplanově společnosti. Když se blížili po pěšině mlázím k rovinské myslivně, vyběhl před nimi na cestu krásný bažant a pomalu kráčel do houštiny. Hajný, který až dosud dával ve střelbě přednost kaplanovi, strhl z ramene pušku a po bažantovi vystřelil. Rána však šla vedle a bažant zmizel v mlází, odkud se po chvíli ozval škodolibý chechot. Kaplan vida, že hajný chybil, měl z toho nemalou radost. Ten mu hned začal líčit, jakou má s tím bažantem smůlu. Bažant jako by věděl, že je o něm řeč, vyšel z mlází opět na pěšinu. Udělal to hajnému na výsměch. " Těď si ho vezmu na mušku já! " zvolal kaplan. Namířil, štěkla rána, bažant zvlétl, zatřepal křídly, spadl do mlází a bylo ticho. Když se neozval smích ani po několika minutách, zvolal radostně hajný : " Je střelen, je střelen, sám pánbůh řídil ruku velebného pána, aby nás zbavil té příšery ! " Při obědě se probíraly všechny historky, které se na honu staly, a tak se vyprávělo i o zastřeleném velkém bažantovi. Hajný trval na tom, že záhadný opeřenec mohl být skolen jen rukou posvěceného kněze. Když kaplan nazítří odjel, hajnému to nedalo a sám se vydal hledat zastřeleného bažanta. Prohledal se psem důkladně všechno mlází, ale po bažantovi ani stopy.
Té zimy se probíraly houštiny, jak bývalo zvykem, a tak došlo také na probírky v mlází, v němž zmizel zastřelený bažant. Když lesní dělníci přišli do míst, kde bažant zapadl do mlází, objevili v zemi velkou díru, jejíž okraj byl zčernalý. Dna nebylo možno dosáhnout ani dlouhou tyčí. Když to hajný uviděl, řekl : " Tudy vjel ten rarášek zpátky do pekla ! " Potom nechal otvor ucpat kamením, aby se ďáblík nemohl na Roviny už vrátit.
