O dvou udatných bratrech
Pověst o dvou statečných bratrech nás zavede hluboko do minulosti, do dob, kdy se teprve formoval český stát. Čechům tehdy vládl moudrý a rozvážný kníže Neklan, který sídlil na pražském Vašehradě. Se sousednímu kmeny Litoměřiců a Lemuzů udržoval přátelské vztahy a byl jimi vážen. Horší už to bylo s kmenem Lučanů, kteří obývali severozápadní kraje při řece Ohři a horní Mži. Lučané byli kmen nepokojný a bojovný, který seč všemi sousedy žil ve svárech a bojích.
K nejčastějším půtkám docházelo na pomezí luckého a českého území. Krutostí vynikal zejména lucký kníže Vlastislav. Podnikal vpády na české území, pálil, drancoval a loupil. Muže bez milosti pobíjel, zajaté ženy a děti pak prodával do otroctví. Mnoho Vlastislavových výbojů vedlo také na Rakovnicko, které pohořím Džbán s Lučany přímo sousedilo.Stále častěji doléhal k uším knížete Neklana nářek na krutosti Lučanů v krajině pod Džbánem. Aby učinil konec nepřátelským vpádům, přikázal dvěma udatným bratrům - Svojatovi a Milostovi - kteří patřili k nejstatečnějším válečníkům českého vojska, aby na vhodných místech, v krajině sužované Lučany, postavili pevné tvrze, osadili je chrabrými bojovnáky a odtud vzdorovali luckým nájezdníkům.
Oba bratři se zachovali podle příkazu knížete Neklana. Sebrali značný počet ozbrojenců a postavili v půlnočních krajinách pevné tvrze, odkud drželi výbojné sousedy na uzdě. Lučané brzy poznali, že už nemohou beztresně podnikat loupeživé výpravy na české území, a tak nájezdů raději zanechali. V kraji pod Džbánem se zase rozhostil klid a mír. Okolo tvrzí obou statečných bratří se začali usazovat řemeslníci a rolníci, a tak není divu, že zde záhy vznikly vesnice : při Svojatově tvrzi Svojetín, při Milostově tvrzi Milostín.
