O bábě kořenářce
V severozápadní části rakovnického okresu se rozkládá, obklopena poli a lesními remízky, vesnice Nesuchyně. V dávných dobách byl kraj severně od Rakovníka pokryt hustým lesním masivem. Na jeho okraji, zvláště na jižních stráních a při močálech, se dařilo bujné vegetaci. Mezi křovisky se skrývalo mnoho vzácných rostlin, z nichž nejedna měla léčivý účinek na lidský organismus.
Lidé věřili v jejich kouzelnou moc, často je vyhledávali, sbírali, sušili a vařili z nich léčivé lektvary. Tam, kde se dnes rozkládá Nesuchyně, býval rozlehlý močál, kde rostlo obzvlášť velké množství bylin, jimž tradice přikládala zázračné léčivé účinky. Na trhu v Rakovníku o ně byl vždy zájem a stará kořenářka, která sem docházela, ani nestačila doplňovat zásoby. Proto se usadila v blízkosti močálu, aby měla vzácné rostlinky vždy po ruce. Z klestí a hlíny si postavila skromnou chatrč, ve které přebývala. Brzy se po kraji rozneslo, že u močálu žije kořenářka, která umí namíchat z léčivých rostlin tak účinné nápoje, že i na smrt nemocný člověk záhy pookřeje a brzy se z nemoci uzdraví. Proto není divu, že ke stařence přicházeli zdaleka lidé prosit o radu v nemocích a vyměňovali s ní sušené byliny a zázračné lektvary za chléb, mouku a jiné, životu potřebné suroviny.
Jednoho dne nesla kořenářka koš plný šípků, aby z nich v chatrči připravila lék. Cestou jí potkal pán z nedalekého hradu Džbán. Červené plody upoutaly pánovu pozornost. " Co to neseš? " zeptal se stařenky. " Nesu chýně, " odpověděla kořenářka, neboť po staročesku se šípkům říkalo chýně. Pán sesedl z koně a vyptával se, na co stařenka potřebuje takové množství šípků. Ta mu začala vyprávět o zázračných účincích šípkových odvarů a čajů a vyjmenovala množství léků, do nichž šípky přimíchává. Řekla mu i o zástupech, které k ní chodí pro radu s žádostí o pomoc, když někdo onemocní. Pán se podivil, protože o kořenářce od močálu ještě neslyšel. Tak došli až k prosté chatrči a tam stařena pánovi ukázala všechny nasušené bylinky a některými z nich ho obdarovala.
Potěšený rytíř kořenářce poděkoval a slíbil jí, že pro ni dá zřídit lepší obydlí, než jaké má dosud. Na svůj slib nezapomněl. Brzy přišli k močálu řemeslníci a vedle chatrče postavili pěknou roubenou chalupu, do které se stařena přestěhovala. Netrvalo dlouho a v sousedství se usadili další lidé. Tak vznikla osada, kterou její obyvatelé nazvali - na památku setkání kořenářky se džbánským pánem - Nesuchyně.
