O císaři Rudolfovi a krušovickém sládkovi
Když se císař Rudolf II. - unaven státnickými povinnostmi - čas od času uchýlil na tvrz v Lánech, aby se rozptýlil lovem v křivoklátských lesích, často se odsud zajel podívat na svůj majetek do Krušovic. Je nasnadě, že si zde vždy zavdal lahodného Krušovického piva. A nikdy nezůstane jen při jedné sklenici. Jednoho dne roku 1591 pobýval císař právě v Krušovicích, když se mu z Prahy donesla zvěst, že anglický alchymista Edward Kelley probodl v souboji jeho úředníka Hunklera. to Rudolfa velmi rozlítilo, protože souboje výslovně zakázal. Nařídil, aby byl Kelley zatčen a vsazen do věže na Křivoklátě.
To vše císaři tak zkazilo náladu, že mu pivo, nalévané z čerstvého soudku, vůbec nechutnalo. Nechal předvolat sládka Votýpku a spílal mu, že je za takovou ředinu odpovědný. Sládek císaři oponoval, že je pivo v pořádku. Slady jsou řádně vymáčené a vzrostlé, na valečce válené, na valachu proslých dřívím hvozděné, dobře uleželé a po nakropení včas semleté. Sám velel pacholkům při karbování rmutů a dbal, aby neusnuli. Kvasnice byli čilé a pivo v soudkách řádně vypocené a zahražené, staře uleželé.
Rudolf ale na sládkova slova nedbal. Křičel, že šidí královskou komoru i jeho samotného. Řekl nešťastnému Votýpkovi, že jestli okamžitě nedokáže, že je pivo správně husté, bude na místě potrestán. Nakonec rozhodl, že podrobí hustotu piva zkoušce. Sládkovi se podlomily nohy v kolenou, když císař rozkázal, aby přinesli lavici. Pak nařídil, aby se na ní posadili tři hlavní viníci.: sládek Votýpka, Mládek Jíra a komorní písař Vohnoutka. Ten byl zodpovědný za evidenci spotřeby suroviny na várky. Císař se usadil u okna krušovické tvrze, maje v ruce přesýpací hodiny. Správce nechal přinést jelenicové spodky, které si všichni tři museli obléknout. Lavice byla polita několika mázy piva ze soudku a každý dostal do ruky pintu piva, aby mohl při sezení na lavici popíjet. Sládek seděl na lavici uprostřed. Císař otočil hodinami a drže je stále v ruce, nepřestal spílat nepoctivé pivovarské chase. Za chvíli se ale unavil a začal usínat. Správce sledoval hodiny, a když se přestal písek sypat, opatrně začal císaře budit. Rudolf, celý ospalý, vykřikl " auf! " Na to se všichni tři soutěžící zvedli. Lavice zůstala na kalhotách obou sládkových přísedících, ale co čert nechtěl, na jeho ne. Snad se lekl a zvedl se dříve či později a tím zapříčinil, že nezůstal přilepený k lavici. Císař to uviděl, mrštil hodinami o zem a vykřikl na sládka: " Sám sis to všechno nadrobil. Přilepíš se tedy na lavici nyní! " Poručil mu, aby se svlékl, položil se na lavici a pacholek mu musel vysázek pětadvacet ran holí. Tentokrát se nešťastný Votýpka opravdu přilepil. Za velkého sténání utíkal s lavicí na břiše do potoka, který obtékal krušovickou tvrz, kde se mu podařilo přilepeného břemene zbavit. Císaře tenhle výjev tak rozveselil, že se smál, až se za břicho popadal. S chutí se pustil do načatého soudku, aby konečně uhasil svou žízeň.
Sládek Votýpka si vzal z celé příhody jedno ponaučení. Od té doby raději sypal mnohem více sladu na várku než bylo nutno, aby staré pivo poctivě lepilo. Když zemřel, zjistilo se, že spoustu sladu chybí. Na věčnosti ho ale už nikdo nemohl potrestat.
