O náhrobním kamenu pánů z Hlavačova
Podle prastaré legendy se v chrámu sv. Bartoloměje v Rakovníku nachází kámen pánů z Hlavačova. Nikdo neví, kdo je pod tímto kamenem pohřben. Mohl by to být třeba divoký pan Ložek z Hlavačova, jeho nebohá manželka Hana, nebo jejich syn Jindřich. Či snad všichni tři?
Už v době, kdy prchlivý rytíř Ložek v noci vyhnal svou manželku Hanu z Hlavačova, očekávala nešťastná žena narození dítěte. Jak žila, čím se živila, nikdo nevěděl. Při svých dřívějších vycházkách mezi lidi o sobě nikdy nemluvila, jen lid připravovala k útoku na Hlavačov. Po jeho zániku se vrátila Hana do své jeskyně v lesích a od té doby o ní už nikdo neslyšel.
Brzo na to odešli Braniboři, s nimiž se bývalý hlavačovský pán spolčil, z Čech. V rakovnickém kraji opět nastal klid a zavládl mír. Lidé jako dřív chodili opět do křivoklátských lesů " na království ", jak se tehdy říkalo, sbírat padlé dříví. Jednou zašlo několik vesničanů na odlehlé lesní místo a náhle zaslechlo odkudsi dětský pláč. Chasníci šli po hlase a brzy spatřili malého hošíka, který seděl na kameni a usedavě plakal. Jak uviděl lidi, polekal se a strachem před nimi utekl. Šli za ním a našli ho v jeskyni ukryté v houští. Jeskyně byla dost prostorná, bylo v ní lůžko z mechu a na něm ležela mrtvá žena. Vesničané v ní poznali bývalou hutníkovou dceru Hanu, manželku pana Ložka z Hlavačova. Nebylo pochyb že chlapec je Haniným a Ložkovým synem. Na otázky vesničanů však hošík vůbec neodpovídal. Jak brzy zjistili, nedovedl srozumitelně mluvit. Pověst praví, že Hana pokřtila chlapce u studánky a dala mu jméno Jindřich. Jak to lidé vypátrali není známo.
Jindřich byl zdivočelý a musel se učit lidským způsobům od samých začátků. Ujala se ho rakovnická obec. Učitelé s ním však mnoho nezmohli. Chlapci chyběla mateřská láska a les, kde prožil rané dětství, ho stle přitahoval. Do stínu lesních velikánů se často utíkal skrýt, když cítil, že se mu děje nějaká nespravedlnost nebo křivda. Není proto divu, že když vyrostl, odešel do lesů a usadil se ve své jeskyni. Čas od času scházel do vsí kolem rakovnického potoka a pohovořil s prostými lidmi. Na ty si zvykl a měl je rád. Tak žil, v pokoře a chudobě, syn kdysi pyšného a mocného hlavačovského pána.
Jak již bylo řečeno, směli vesničané i obyvatelé města Rakovníka sbírat v křivoklátských královských lesích suché dříví. Aby toho padlého dříví bylo víc a lidé netrpěli zejména v zimních měsících chladem, kácel Jindřich v lesích stromy a vodil k nim ty nejpotřebnější, aby si dříví odnesli do svých domovů. Jednou, když kácel veliký strom, byl nešťastně zasažen padajícími větvemi do hlavy a zabit. Tak smutně skončil svůj život Jindřich, potomek pánů z Hlavačova. Legenda praví, že byl pohřben v rodinné hrobce v rakovnickém kostele, vedle své matky.
